Ferrari F40

14. ledna 2008 v 17:57 | Peter |  Autá
V roce 1987 oslavila automobilka Ferrari 40. výročí svého trvání představením vozu pojmenovaného F40. Bylo to tvarově zajímavé kupé s bohatým vybavením, s motorem před zadní nápravou a s největší rychlostí kolem 320 km/h. tento cestovní vůz se závodními parametry měl od automobilu Porsche 959 převzít zpět titul nejrychlejšího automobilu na světě a to se mu také skutečně podařilo. Původním záměrem byla omezená výroba asi 450 vozů, nakonec se postavilo 1323 exemplářů tohoto žádaného typu, než byla v roce 1992 zastavena jeho výroba.
Projekt F40 navazoval na typ GTO 288, který byl představen veřejnosti v roce 1984, ale jeho výroba musela být předčasně zastavena. Tyto tehdy nejnovější verze s názvem připomínajícím Ferrariho legendární závodní řadu GTO z padesátých let byla určena pro závody ve skupině B. Vůz ovšem neměl potřebnou homologaci, dokud se ho nevyrobilo 200 exemplářů. Svým vzhledem připomínal cestovní vůz Ferrari 308 s motorem před zadní nápravou, ale jeho rozvor byl o 114 mm delší, neboť měl 2,8 litrový vidlicový osmiválec podélně uložený za sedadly na způsob vozu Grand Prix. Podvozek byl tvořen obvyklou trubkovou konstrukcí.
A co motor? Poháněcí soustava z lehké slitiny se dvěma turbodmychadly, s výkonem 164 kW a s dvojicí vačkových hřídelů na řadu válců byla do jisté míry podobná typu 308 o větším objemu 3,2 litru. Ve skutečnosti měla ještě ovšem více společného s vidlicovým osmiválcem, jenž se u firmy Ferrari stavěl v roce 1983 pro závodní vůz Lancia LC2, určeným pro závody ve skupině C. Pininfarinova karoserie byla z valné míry konstruována z kompozitních materiálů, tj. z kevralu a sklolaminátu. Vůz GTO se stal prakticky ze dne na den vyhledávaným sběratelským kusem, ale Ferrariho plány v případě tohoto typu vyšly naprázdno, protože v roce 1986 byla závodní skupina B zrušena v důsledku řady vážných nehod při soutěžích. Proto byla výroba typu GTO v roce 1986 zastavena, když se celkově vyrobilo pouze 273 vozů.
Pro uskutečnění svých záměrů ve skupině B vytvořila firma Ferrari navíc ještě závodní verzi Evoluzione, která se od normální lišila karoserií i podvozkovými skupinami. Ze zpětného pohledu lze říci, že tento vůz může být pokládán za mezičlánek mezi typy GTO a F40. Záměrem Ferrariho bylo vyrobit asi 20 vozů a prodat je soukromým zákazníkům. Jeden z vozů Evoluzione byl také přeměněn na pojízdnou zkušební laboratoř programu F40. ten se obešel bez původního podvozku, který byl nahrazen novým tvořeným vanou z grafitových vláken s prodlouženími ocelových trubek. Tento podvozek a upravená karoserie i se zadním spoilerem byly nejméně o 40 lehčí než u typu GTO a s 2,8 litrovým vidlicovým osmiválcem s turbodmychadlem s výkonem zvýšeným na 485 kW se toto zkušební Ferrari mohlo rozhodně stát ozdobou závodních okruhů.
Samotný typ F40 byl představen v Maranellu v červenci roku 1987. Celá událost byla neobyčejně dojemná, neboť se při ní objevila i křehká postava tehdy 89 letého Enzo Ferrariho. Při této příležitosti prozradil, že si přál vyrobit vůz na památku "slavných časů Le Mans, kdy jste mohli s jedním autem i jezdit po silnicích, i s ním závodit".
Dokonce rychlejší než Porsche 959
Se svou udávanou největší rychlostí 323 km/h mě být vůz F40 teoreticky nepatrně rychlejší než Porsche 959 s 317 km/h. Automobil Ferrari se prodával za 140 00 liber a počítalo se s tím, že se bude stavět pět kusů týdně až do roku 1990, kdy celkový počet dosáhne 400 až 450 vyrobených kusů. Ve skutečnosti zůstal typ na trhu mnohem déle. Zatímco Pininfarinovo karosářské dílo na voze GTO mělo příbuzné znaky s cestovním vozem 308, u typu F40 žádné takové vazby patrné nebyly. Celkový zevnějšek vozu představoval elegantní závodní kupé se zádí, které dominoval velký spoiler. Vůz měl, jak jinak, karoserii od Pininfariny, stavěla ji sama firma Ferrari a byla celá z uhlíkových vláken a z kevralu. Kvůli největší rychlosti, kterou měl vůz mít, bylo nutné provádět testy v aerodynamické tunelu a velká pozornosti se také věnovala tomu, aby spodní část vozu byla co možná nejhladší. Podvozek, který měl s typem GTO stejný rozvor náprav 2451 mm, byl jako obvykle u firmy Ferrari z ocelových trubek, avšak zesílených kevralem.
Nezávislé zavěšení všech kol respektovalo obvyklý princip používaný továrnou v Maranellu, tj. lichoběžníkové nápravy s vinutými pružinami. Světlá výška podvozku měla tři nastavení : normální, pak pro jízdy ve velkých rychlostech, při němž se vůz snížil o 20 mm, a parkovací kdy se model F40 zvedl přibližně stejně nad standartní výšku. Všechna kola měla mohutné, vzduchem chlazené brzdové kotouče, ale vůz neměl posilovač brzd. Interiér vozu F40 měl čistě soutěžní charakter, byl strohý a funkční. Neseřiditelná anatomická sedadla byla k dispozici ve třech velikostech. Navzdory své ryze účelové povaze byl vůz F40 standartně vybavován klimatizací. Bezpochyby proto, aby uspokojil požadavky amerického trhu.
Větší než typ GTO
Motor s dvojicí turbodmychadel s výkonem 356 kW byl v podstatě zvětšenou verzí poháněcí soustavy typu GTO, tedy 2,9 litrový vidlicový osmiválec z lehké slitiny, s dvojicí vačkových hřídelů poháněných ozubeným řemenem na řadu válců a se čtyřmi ventily na válec. Motor u typu GTO měl vrtání 80 mm a zdvih 71 mm, ale u typu F40 došlo ke změně na 82X69 mm. Dvojice turbodmychadel IHI s mezichladičem plnícího vzduchu Beher dávala plnící přetlak 108 kPa.
Motor měl technicky propracovaný, od vozů Formule 1 odvozený systém vstřikování paliva, který rovněž řídil čtyřcívkové zapalování. Srdcem tohoto řešení byl počítač, jenž také řidiče informoval o veškerých vyskytnuvších se problémech. Brzy po zahájení výroby vozu F40 v roce 1988 bylo z nezávislých zdrojů potvrzeno, že se vskutku jedná o nejrychlejší vůz na světě. Jeden exemplář byl testován japonským motoristickým časopisem Car Graphic na oválné dráze v Yatabe, kde řidič tohoto vozu dosáhl na rovince, ještě než před zatáčkou ubral plyn, rychlosti 320 km/h. Vůz Ferrari se dostal z 0 na 96 km/h za 4,7 sekundy a na 161 km/h za pouhých 8,7 sekundy.
I přes značné ferrariho úsilí zabránit majitelům těchto automobilů v obchodních spekulacích, změnil v roce 1989 v Německu jeden vůz F40 vlastníka za 1,7 miliónů marek, což ovšem představovalo asi čtyřnásobek původní ceny. Poptávka nevyhnutelně předčila dodávky vozu. Původní horní hranice výroby, 450 kusů, byla brzy překročena a firma Ferrari pak prohlásila, že postaví 1000 vozů. Koncem roku 1991 automobilka sdělila, že právě končí sadu vozů pro americký trh a konečný výčet se zvedl na 1310 kusů. Poslední byl postaven v roce 1992.
Je neuvěřitelné, že v té době byla největší rychlost typu F40 již zastíněna výkony vozů Bugatti EB110 a Lamborghini Diablo. To by však nemělo ani v nejmenším snížit význam typu F40.
Délka4420 mm
Šířka1981 mm
Výška1130 mm
Rozvor náprav
2451 mm
Rozchod kolvpředu 1595 mm vzadu 1610 mm
Pohotovostní hmotnost1100 kg
Motorvidlicový osmiválec 2936 cc, vrtáníXzdvih 82X69 mm, vstřikování paliva, s rozvodem 2XOHC, kompresní poměr 7,8 : 1, dvojice turbodmychadel, výkon 356 kW(485 k)/7000 min, největší točivý moment 313 N.m/4000 min
Převodovkapětistupňová s přímým řazením
Pohonzadních kol
Nápravy
přední :lichoběžníková s vinutými pružinami
zadní : lichoběžníková s vinutými pružinami
Největší rychlost323 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/h4,7 s
Celkový počet vyr. kusů1310
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama