Ferrari 250

14. ledna 2008 v 17:53 | Peter |  Autá
Od roku 1954 byl vývoj vozů Ferrari nerozlučně spjat s uznávaným stylistickým studiem Pininfarina. Ač jeho zpracování karosérii mělo vždy vysokou úroveň, bylo ztvárnění několika z nich tak mimořádné, že je můžeme označit za skutečný mezník v historii designu automobilových karosérii. O právě takový případ se jedná u karosérie berlinetta (uzavřené dvoudveřové kupé), která zdobila podvozek Ferrari 250 GT, vyráběný v letech 1962 až 1964.
V roce 1960 představil Ferrari svůj první vůz s karosérii 2+2 - 250 GTE, avšak řada dvoumístných vozů pokračovala verzí 250 GT Lusso s karosérii berlinetta ze stejného roku. Zde se však jednalo o jednoznačně soutěžní vůz, který nebyl vhodný pro silniční provoz. Do konce roku 1962 bylo postaveno pouze 80 vozů, ale poté přišli Ferrari a Pininfarina s novým cestovním vozem, který měl poněkud zmatečně stejné označení. Byl to vůz, k jehož základním rysům patřilo pohodlí a kultivovanost.
Pininfarinův oblíbený vůz
Jeden z prototypů se poprvé objevil na Pařížském autosalonu v říjnu 1962. Představil ho sám Battista Pininfarina, který si posléze vůz Lusso zvolil za svůj dopravní prostředek. Karosérie kupé slavila triumf. Její přední část navazovala na verzi 250 GT berlinetta z let 1960-1962, zatímco zadní část byla ostře zakončená zádí s mírným převisem (tzv. Kammova záď). Tento prvek byl u vozů Ferrari poprvé použit v roce 1961 a patřil k pozoruhodným rysům legendárního automobilu GTO pro závody sportovních vozů, jenž byl ohlášen na počátku roku 1962. Ač karosérie byla navržená firmou Pininfarina, vyráběla jí v Modeně firma Scaglietti. Pokud se týká podvozku, zachoval se zkrácený rozvor (2400 mm), avšak konstrukce rámu převzatá z typu GTO byla pozměněna tak, aby umožnila posunutí motoru vpřed, a tím se zvětšil prostor v interiéru, za sklopnými předními sedadly pak bylo možné uložit i několik zavazadel.
Vidlicový dvanáctiválec o objemu 3 l s rozvodem OHC a s trojitým karburátorem měl výkon 186 kW. Blok motoru byl shodný se souběžnými vozy 250 GT a konstrukční díly použité v bloku byly odvozeny z verze Lusso z let 1960-62. Převodovka byla čtyřstupňová, plně synchronizovaná. Zavěšení kol zachovalo koncepci s běžnými vinutými pružinami a rozvidlenými rameny vpředu, vzadu přetrvávala tuhá zadní náprava s půleliptickými pery.
Další prototyp verze Lusso, který se jen nepatrně lišil od svého předchůdce, se objevil na autosalonu v Turínu v listopadu 1962. První vozy se začaly dodávat na konci téhož roku. Podobně jako u typu GTE 2+2 byl vůz pro některé vývozní trhy též dostupný v pravostranné verzi.
Rychlost a styl
Výkonnost vozu nezůstávala nijak pozadu za jeho vzhledem. Největší rychlost překračovala 225 km/h při standartním převodu zadní nápravy a přes 241 km/h, byl-li tento převod na přání zmenšen. Nedostatkem bylo, že převod zadní nápravy u sériového vozu byl příliš velký, takže motor měl vyšší otáčky, než bylo nutné, což se promítlo do zvětšené hladiny hluku v interiéru. Jediným větším záporem bylo, že vůz nebyl vybaven pětistupňovou převodovkou. Poslední Berlinetta Lusso byla vyrobena na konci roku 1964 a v té době bylo dokončeno 350 vozů. Tím končí řada vozů 250 GT. Za celých deset let se těchto automobilů vyrobilo asi 2550.
Délka4394 mm
Šířka1727 mm
Výška1270 mm
Rozvor náprav2400 mm
Rozchod kolvpředu 1394 mm vzadu 1387 mm
Pohotovostní hmotnost1060 kg
Motorvidlicový dvanáctiválec 2953 cc, vrtáníXzdvih 73X58 mm, s rozvodem OHC, kompresní poměr 9,2:1, výkon 186 kW(253 k)/7000 min, největší točivý moment 279 N.m/5500 min
Převodovkačtyřstupňová s přímým řazením
Pohonzadních kol
Nápravy
přední :lichoběžníková s vinutými pružinami
zadní : tuhá s půleliptickými pery
Největší rychlost225 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/h7,4 s
Celkový počet vyr. kusů350 (přibližně)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama